Je večer, venku je tma. Už jsem vzdala učení dějepisu. Ne, neumím to a měla bych se to naučit. Vychází mi čtyřka, měla bych víc bojovat, abych na vysvědčení měla trojku. Ideálně dvojku, ale to jsem tak trochu vzdala. To jsem si říkala, že budu mít vyznamenání, nebo dokonce samý jedničky. No tak možná někdy jindy. Říkám si, že na známkách nezáleží. Pokud nepropadnete, je to jedno. Jenže rodiče to berou jinak. Tak mám vnitřní rozpor. Stejně jako ve spoustě dalších věcí.
 |
| Duben 2015 |
Nikdo se vás nikdy nezeptá, co jste měli v prváku z dějepisu. Nikdy. Každýmu je to jedno. Nezáleží, co jste dostali, ale že jste nepropadli, dostali se do dalšího ročníku, udělali maturitu, vejšku atd. Jestli to bylo za čtyři nebo za jedna je každému jedno. Kromě rodičů. Kteří prskají už při trojce. Čtyřka nebo dokonce pětka z testu? Totální seřvání.
 |
| Leden 2015 |
Občas se ten průměr hodí. Třeba k přijmutí na školu. Na soukromých to může znamenat i odpuštění školného, nebo alespoň slevu. Což se hodí. Takže to taky není zcela zbytečné. Když se zamyslíte, dostanete se hlouběji, pod povrch věci, možná na to přijdete. Že se to vlastně jednou může hodit. Sice možná ne, ale je lepší se zbytečně snažit, než brečet nad tím, co jste mohli udělat a jak to mohlo být. Tenhle článek není o známkách. Je to zamyšlení nad problémy a příliš jednoduchými řešeními. Je to o tom, že musíte vzít rýč, vyhloubit díru a kouknout se pod povrch. Potom uvidíte. Nebo taky ne. Nicméně většinou něco najdete.
 |
| Leden 2015 |
Je to o tom, že občas má pravdu i někdo jiný. Není to lehké uznat. Nemusíte to říkat nahlas. To může být lež. Musíte si to uvědomit hluboko v sami sobě. Občas je dobré poslechnout názor někoho jiného, zamyslet se nad tím. Uznat, že měl pravdu. Nebo taky ne. Tenhle článek není o žádném průšvihu a jak jsem si najednou uvědomila, že ostatní měli pravdu. Je to o tom, že jsem ztracená ve vlastních myšlenkách. Nevím, co si mám myslet. Není od věci se občas zamyslet nad tím bordelem co máte v hlavě.
A co vy? Jaký názor máte na toto téma?
Ahoj, asi tě chápu.. Poslední dobou mám taky takové zvláštní myšlenky, pořád nad něčím přemýšlím, většinou stylem ,,Co by, kdyby".. Dneska jsem o tom mém myšlení psala článek na svém blogu, neber to prosím jako reklamu, jenom bych chtěla slyšet názor na to, od někoho jiného, než od sebe:)
OdpovědětVymazathttp://ejnyt-world.blog.cz
A k těm známkám.. Jo, taky jsem se nad tím zamýšlela, jsou to vlastně jen čísla.. Vlastně na nich vůbec nezáleží, ale zároveň ti můžou změnit celou budoucnost.. Když se nad tím tak zamýšlím, tak je to celkem děsivé :D
Mě podobné myšlenky přepadají hlavně v zimě, až bude jaro, léto bude to zase pohodička, úsměv, happy life :) Člověk si říká jasný, známky jsou jenom čísla. A pak zjistí, že něco nemůže, že to změní celou jeho budoucnost. Že ty čísla můžou všechno změnit. Jo, je to děsivé, to mi povídej.
VymazatObzvlášť když vím, že bych měla odmaturovat jen s jednou dvojkou. Jinak je to v prdeli. To bude jednou sranda.