Jak jsem se dokopala k průběžnému učení, aneb když něco chceš udělej to hned!

Když píšu tento článek je den po štědrém dni. Už třetí den po sobě se učím. Ano, o prázdninách. Mohla bych to odsouvat na později, samozřejmě. Jako jsem to vždycky dělala. Jenže nechci. Rozhodla jsem se to změnit. Ano mohla bych to měnit o den, týden, měsíc, rok později. Jenže vím, že pokud bych to neudělala hned, nikdy by se to nestalo. Na to se moc dobře znám. Už nechci na poslední chvíli zlepšovat známky (abych nedostala na vysvědčení čtyřku z dějepisu) a kašlat na to. Protože potom ty nervy stejně mít budu. Došlo mi, že se musím učit průběžně a konečně budu moct být naprosto v pohodě. Když mi to došlo, usmála jsem se. Hned jsem se do toho pustila, jinak bych se k tomu už nedokopala.

I při učení můžu být spokojená. I díky němu.

Tímto článek vám nechci kecat do toho, že byste se měli pravidelně, průběžně učit. Ani mě to nenapadne. Každý je svého štěstí strůjcem. Nechávám to čistě jen na tobě, jak se k tomu postavíš. Je to o tom, že když už se pro něco rozhodneme - ať je to učení, hubnutí, běhání, čtení, zdravá strava nebo cokoliv jiného - musíme s tím začít hned teď. Ne za hodinu, zítra, za týden, měsíc, rok. Prostě hned. Protože jinak to neuděláme nikdy. Možná se ti teď nechce začít makat na tom, co chceš, plnit si svůj sen, nebo jen úkol. Ale počkej až to zkusíš. Až začneš a jednou to fakt uděláš. Budeš se cítit skvěle. A už nepřestaneš! Budeš šťastná, protože jsi něco udělala. Budeš hrdá. Budeš mít na co. Tohle nedokáže každý. Máš můj potlesk. Nejhorší je udělat ten první krok. Zvednout se ze židle a fakt něco udělat. Potom už je to pohodička, procházka růžovým sadem.

Dokud nezkusíš, neuvěříš

Nikdy nevíš, kam se můžeš dostat, dokud se to nestane. Třeba jednou uběhneš maraton, dostaneš se na vysněnou vejšku, skvělou práci, zhubneš patnáct kilo a stane se z tebe modelka. Nikdy to nemůžeš vědět. Musíš makat. Jinak se nikdy nic nestane. Nic ti náhodou nespadne do klína. Nevěř tomu. Co si tvrdě nevymakáš, to prostě nemáš. Chceš něco mít? Tak šup, makej, jdi do toho. TEĎ HNED! DĚLEJ POHNI PRDELÍ A PUSŤ SE DO TOHO!

Až se jednou ohlédneš, uvidíš, co všechno jsi zvládla. A uvidíš, jak budeš ráda, že jsi se hnula a něco udělala, protože jinak by jsi tohle neměla. Jinak by jsi byla totální nula. Ale takhle ne. Jsi skvělá, úžasná. Dokážeš všechno, o čem sníš. Jen se zvednout a máknout. Po chvíli to půjde samo. Uvidíš, zamiluješ si to. Propadneš tomu, jako čerstvé lásce. Možná se ti to tak nezdá, ale to je jen proto, že neděláš nic, sedíš na gauči/posteli/zemi/židli a přemýšlíš o tom. Jednou to bude tvou samozřejmostí. Budeš díky tomu šťastná, nebudeš se do toho muset nutit. Budeš díky tomu šťastná.

Díky sama sobě, ne někomu jinému!

Doufám, že jsem nikoho těma kecama o prdeli, nulách atd. nikoho neurazila. Pokud ano, tak se omlouvám, ale vážně to nebyl můj cíl, účel tohoto článku. Jen je to způsob, jak se motivovat a jak motivovat tebe. Na mě teda funguje jako nic jiného.

Doufám, že v komentářích najdu reakce na toto téma.

Ell